Výhody a nevýhody sádrokartonu oproti jiným materiálům

Sádrokartonové konstrukce si získaly oblibu pro řadu významných výhod oproti tradičním “mokrým” stavebním materiálům, jako jsou cihly či pórobeton, ale i oproti dřevu. 

Zde je přehled hlavních výhod sádrokartonu:

  • Nízká hmotnost: Ve srovnání s tradičními zdicími materiály (pálená cihla, tvárnice z pórobetonu apod.) má sádrokartonová příčka minimální hmotnost. Sádrokarton „téměř nic neváží“ – stěny jsou lehké a tenké. To znamená menší zatížení stropů a nosných konstrukcí budovy, což je výhodné zejména při rekonstrukcích (lze stavět příčky i v patrech a podkrovích, kde by těžké zdivo nebylo vhodné). Lehká konstrukce také šetří prostor – příčky ze sádrokartonu mohou být užší než zděné, a díky menší tloušťce stěn se zvětšuje užitná plocha místností. Použitím tenčích SDK příček lze v bytovém domě získat několik metrů čtverečních podlahové plochy navíc, což zvyšuje hodnotu nemovitosti.
  • Rychlá a suchá montáž: Sádrokarton patří do tzv. suché výstavby, takže při práci odpadá zdění, míchání malty a dlouhé technologické přestávky na vysychání. Desky se upevňují na nosný rošt (z pozinkovaných ocelových profilů nebo latí) pomocí vrutů, případně se dají lepit na stávající podklad – montáž sádrokartonu je tedy velmi rychlá a snadná. Až na finální tmelení spár nejsou potřeba „mokré“ procesy, čímž se urychluje výstavba a do konstrukce se nezavádí zbytečná vlhkost. Oproti zděným příčkám odpadá například čas na tvrdnutí malty či omítek. Díky jednoduchému řezání desek lze sádrokarton snadno tvarovat a přizpůsobit – výřezy pro dveře, obloukové stěny či podhledy nejsou problém. Celkově je práce se sádrokartonem čistší a rychlejší než zdění, což šetří čas i peníze.
  • Flexibilita a variabilita: Sádrokartonové systémy nabízejí vysokou flexibilitu v návrhu interiéru. Lze jimi jednoduše dělit prostor příčkami, vytvářet podhledy pro snížení stropu, předstěny pro zakrytí instalací nebo třeba i suché podlahy. Díky lehké konstrukci a jednoduché montáži lze změny v dispozici (přidání či odstranění příčky) provádět relativně snadno a bez těžké techniky – to je výhoda oproti zděným stěnám, které jsou trvalé. Sádrokarton tak poskytuje variabilitu pro budoucí úpravy prostoru. V dutinách sádrokartonových stěn je navíc možné vést elektrické kabely, vodovodní a jiné instalace, které jsou skryté, ale přístupné v případě opravy (stačí vyříznout část desky a po opravě snadno zapravit). U zděné stěny je sekání drážek pro rozvody pracné, zatímco sádrokartonová příčka toto řeší elegantně dutinou konstrukce.
  • Tepelná a zvuková izolace: Samotná sádrokartonová deska má určitý izolační účinek – papírový povrch a pórovitá sádra částečně izolují teplo i zvuk. Hlavní akustický i tepelný komfort však zajišťuje kombinace sádrokartonu s minerální izolací vloženou do dutiny příčky. Správně navržená SDK příčka s izolací dokáže dosáhnout výborné neprůzvučnosti, obvykle lepší než tlustší zděná stěna. Lehké konstrukce totiž snadněji eliminují přenos zvuku (vibrací) – například existují modré akustické sádrokartonové desky vyvinuté speciálně pro odhlučnění místností. Co se tepelné izolace týče, sádrokartonové předstěny s izolací na vnitřní straně obvodových zdí pomáhají zlepšit zateplení místnosti bez velkého zásahu do konstrukce. Tenká stěna také šetří vytápění menším akumulováním zbytečného tepla ve zdivu.
  • Požární odolnost: I když je sádrokarton lehký a „papírový“, paradoxně nabízí velmi dobrou požární odolnost. Sádra chemicky obsahuje krystalicky vázanou vodu, která se při vysoké teplotě uvolňuje a ochlazuje povrch – sádrokarton tak funguje jako pasivní protipožární ochrana. Běžná sádrokartonová příčka dosahuje požární odolnosti klidně 30 minut, silnější nebo vícevrstvé konstrukce ještě více. Speciální protipožární desky (označené obvykle červeně, typ DF nebo RF) mají upravené jádro a výztuž skelnými vlákny, díky čemuž odolají ohni výrazně déle, než běžné bílé desky. Takové konstrukce splňují přísné normy jako zděné stěny. Na rozdíl od dřeva je sádrokarton nehořlavý (zařazen do třídy reakce na oheň A2-s1,d0 nebo dokonce A1 u sádrovláknitých variant), takže například v dřevostavbách zajišťuje ochranu hořlavých částí konstrukce.
  • Ekologičnost a udržitelnost: Výroba sádrokartonu má relativně nízkou energetickou náročnost v porovnání s výrobou cihel (pálení) či cementu. Sádra se vypaluje při cca 150 °C (tzv. kalcinace), což je výrazně nižší teplota než vypalování keramiky. Navíc velká část sádrokartonu pochází z recyklovaných zdrojů – papírový karton je z recyklovaného papíru a značné množství sádrovce se získává jako vedlejší produkt odsíření spalin elektráren (FGD sádra). Tím se šetří přírodní zdroje. Po ukončení životnosti lze sádrokartonové desky recyklovat (odpadní desky se drtí a využívají ve výrobě nových) nebo ekologicky likvidovat, protože neobsahují nebezpečné látky. Suchá výstavba také generuje méně stavebního odpadu a stavba ze sádrokartonu má menší uhlíkovou stopu díky nižší hmotnosti (méně emisí při dopravě materiálu).

Samozřejmě, sádrokarton má i nevýhody ve srovnání s jinými materiály, které je třeba zmínit:

  • Nižší odolnost proti proražení: Tvrdý úder ostrým předmětem může sádrokartonovou desku prorazit nebo promáčknout poměrně snáze než plnou cihlovou zeď. Povrch sádrokartonu je sice dostatečně pevný pro běžný provoz, ale při hrubém zacházení (např. náraz klikou dveří, kopnutí apod.) může dojít k poškození – vznikne otvor nebo důlek. Řešením je použití tvrzených desek (např. speciální tvrzené konstrukční desky typu RigiStabil či Habito mají povrchovou tvrdost výrazně vyšší) anebo opatrnost a případné opravy – drobné poškození lze opravit tmelem nebo výměnou části desky, podobně jako se opravuje omítka zdiva. U dřevěných obkladů nebo zděných stěn je odolnost vůči nárazu vyšší, na druhou stranu jejich oprava bývá složitější.
  • Nesnese zatížení jako nosná zeď: Sádrokartonové příčky jsou nenosné (nepodílí se na statickém přenosu zatížení stropů atd.). Nelze je tedy použít jako konstrukční nosné zdi pro patra domu – k tomu slouží stále tradiční nosné materiály (beton, cihla, dřevo). Pro běžné příčky v interiéru to ale nevadí, nosnou funkci plní skelet budovy a sádrokarton dělí prostor. Je však potřeba počítat s tím, že velmi těžká břemena či stavební prvky (např. kotvení schodiště) nemohou být zavěšeny pouze do sádrokartonové stěny bez úprav. Naproti tomu např. cihlová příčka může sama něco unést nebo přispět stabilitě (ale za cenu větší tloušťky a váhy).
  • Vlhkost a voda: Standardní sádrokarton není vhodný pro dlouhodobé vystavení vlhkosti nebo přímé vodě. Ve vlhkém prostředí měkne a ztrácí pevnost, při přímém promáčení se může rozpadnout. Do koupelen, prádelny či kuchyní je nutné použít impregnovaný sádrokarton (zelený) s nižší nasákavostí, případně speciální cementové desky do extrémně vlhkých prostor (např. u bazénu). I tak však platí nutnost povrchové hydroizolace tam, kde stříká voda (např. sprchové kouty, místa kolem umyvadel). Cihla nebo pórobeton vlhkost snášejí o něco lépe a pomaleji ji nasakují, ale i ty je třeba chránit hydroizolací. Při správném použití vhodného typu desky tedy sádrokarton v koupelně problém není – běžná vlhkost mu neublíží a výhodou oproti zdivu je opět rychlost výstavby a přesnost (desky tvoří rovný podklad pro obklady). Pokud by ale došlo k zatopení (havárie vody), obklad sádrokartonové příčka se bude muset vyměnit, zatímco zdivo by se jen vysušovalo.
  • Požadavek na správné provedení: Aby sádrokartonové konstrukce dosáhly deklarovaných parametrů (pevnost, zvuková izolace, požární odolnost atd.), je nutné dodržet správnou montážní technologii. Chyby jako nedostatečně vyztužené spoje, špatné napojení na obvodové konstrukce, vynechání těsnění nebo nesprávné kotvení mohou vést k prasklinám či snížení výkonu stěny. Například akustická izolace může selhat, pokud příčka není správně oddilatovaná od podlahy a stropu – zvuk si najde cestu. U zděné stěny je větší „masivnost“ do jisté míry tolerantnější k menším nedokonalostem. Sádrokarton je tedy třeba montovat pečlivě podle osvědčených postupů (ideálně certifikovaných systémů výrobců). Dobrou zprávou je, že postupy jsou poměrně jednoduché a existuje mnoho dostupných forem školení a návodů od výrobců (např. Cech suché výstavby nabízí kurzy montáže). Při dodržení všech pravidel pak výsledná konstrukce splňuje stejné normy a požadavky jako tradiční stěny – například akustika, požární odolnost či tuhost příčky může být ekvivalentní zděné.

Shrneme-li nevýhody, sádrokarton není nosný materiál a vyžaduje určitou opatrnost (není „nezničitelný“ jako betonová zeď). V praxi se ale ukazuje, že moderní sádrokartonové systémy jsou plnohodnotnou alternativou zděných příček – jsou spolehlivé, lehké, cenově dostupné, snadno se s nimi pracuje a zabírají málo místa. I ve velkých a náročných projektech (výstavba kancelářských budov, mrakodrapů) jsou sádrokartonové příčky hojně používány právě pro své výhody.